Jaké jsou běžné testy prováděné pomocí testovací soupravy pro klinickou diagnostiku plicních funkcí?

Běžné testy prováděné pomocí Testovací souprava pro klinickou diagnostiku plicních funkcí zahrnout:

Spirometrie: Tento test měří objem plic a průtok vzduchu. Hodnotí parametry, jako je usilovná vitální kapacita (FVC), usilovný výdechový objem za jednu sekundu (FEV1) a poměr FEV1/FVC a poskytuje informace o plicních funkcích a potenciální obstrukci proudění vzduchu.

Peak Flow Measurement: Peak flow testy hodnotí maximální rychlost vydechovaného dechu a často se používají k monitorování astmatu. Mohou pomoci identifikovat variace v průtoku vzduchu a posoudit závažnost exacerbací astmatu.

Analýza krevních plynů: Tento test hodnotí hladiny kyslíku (O2) a oxidu uhličitého (CO2) v arteriální krvi. Poskytuje zásadní informace o okysličení pacienta a acidobazické rovnováze a často se používá v případech respiračního selhání nebo chronických plicních onemocnění.

Pulzní oxymetrie: Pulzní oxymetrie měří hladiny saturace kyslíkem v krvi (SpO2). Zahrnuje umístění senzoru na prst nebo ušní lalůček pacienta pro sledování hladiny kyslíku, což je zvláště užitečné pro rychlé posouzení stavu okysličení v nouzových situacích a při rutinních kontrolách.

Měření frakčního vydechovaného oxidu dusnatého (FeNO): Tento test měří množství oxidu dusnatého vydechovaného v pacientově dechu. Zvýšené hladiny FeNO mohou naznačovat zánět dýchacích cest, který je často spojován se stavy, jako je astma.

Testování Lung Diffusion Capacity (DLCO): DLCO měří schopnost plic přenášet plyny (obvykle oxid uhelnatý) z vdechovaného vzduchu do krevního řečiště. Pomáhá posoudit účinnost výměny plynů v plicích a může být užitečný při diagnostice různých plicních onemocnění.

Testování objemů plic a poddajnosti plic: Tyto testy hodnotí celkovou kapacitu plic (TLC), funkční reziduální kapacitu (FRC), reziduální objem (RV) a poddajnost plic. Poskytují pohled na elasticitu plic a schopnost plic expandovat a stahovat.

Bronchiální provokační testy: V bronchiálních provokačních testech se k hodnocení hyperreaktivity dýchacích cest používají látky jako metacholin nebo histamin. To se často používá k diagnostice a sledování astmatu.

Testování tolerance zátěže: Zahrnuje hodnocení funkce plic pacienta během cvičení, typicky na běžeckém pásu nebo stacionárním kole. Pomáhá určit cvičením vyvolanou bronchokonstrikci nebo vyhodnotit celkovou kondici pacienta.

Testování plynů z arteriální krve (ABG): Testy ABG zahrnují odběr vzorku arteriální krve k měření kyslíku, oxidu uhličitého, pH a dalších parametrů. Tyto testy jsou kritické pro hodnocení respiračních a metabolických acidobazických poruch.